Všude kolem nás

3. dubna 2013 v 19:05 | V. |  Na téma
Je zima. Nacházím se na pusté pláni, kde není ani živáčka. Je zde jen pár suchých stromů a z krajiny přímo křičí smutek a žal. Možná také osamění a beznaděj. Vlastně je to příhodná krajina a příhodné pocity v tuto dobu, kdy zima ani ve městech nehodlá stále ustoupit.


Nikdy jsem si nemyslela, že budu jednou ztracená. Že budu zkrátka v koncích. A hle, je to tady. V celé své kráse se třesu uprostřed ničeho. Občas se mi zdá, že se nacházím v nebi, občas v pekle. Je ráno a syrová, příšerně dotěrná zima se snaží srazit mě na kolena.

Nemohu volat o pomoc, nemohu zběsile mávat rukama na vrtulník letící nad mou hlavou. Vše mám příliš zmrzlé, zkřehlé, nehýbající se. Nemohu dokonce ani plakat. Slzy by zmrzly dříve, než by dopadly na zem.

A tak jen stojím a se smířením čekám. Ani nevím na co.

Po chvíli mi dojde, že upadnout do apatie není jeden z mých nejgeniálnějších nápadů a tak jsem se poprvé po dlouhé době pohnula. Nejdříve jsem jemně pohla nohou a když to šlo, udělala jsem první krok. Potom další a další a rozešla jsem se do té hluboké bílé nicoty.

Hýbala jsem se a měla jsem na půl vyhráno. Už jen někam dojít. Mít nějaký cíl nebo směr.

Začala jsem se rozhlížet kolem sebe s nadějí, že najdu nějaké znamení nebo stopu. Že najdu směr, který mi někdo ukáže.

A přišlo to. Nevím, jestli se mi to zdálo. Ani nevím, jak moc zafungovala síla sugesce, ale byla tam! Byla přímo přede mnou. Ze správného úhlu všechny ty suché stromy tvořily dokonalou šipku, která směřovala na západ - soudě podle ranního mlhavého slunce schovávajícího se za mrakem. Bylo mi jasné, že pro dnešní den zcela rezignovalo.

Nejdříve jsem si promnula oči, zadívala jsem se na to znamení a potom se konečně usmála. Šlo to ztuha, ale šlo to. Následovala jsem směr, kterým šipka ukazovala. Plahočila jsem se celý den, až jsem viděla světýlko na konci tunelu. Nebylo to tedy na konci tunelu, ale světýlko to bylo.

Dobelhala jsem se k němu celá zmrzlá a narazila na malou, útulnou chaloupku u lesa. Byla krásná a mě ani na chvíli nenapadla myšlenka, že tam bydlí čarodějnice či něco podobného. Zkrátka jsem se potřebovala ohřát. Možná, že sednout na lopatu a skočit do ohně by bylo v tomto stavu příhodné. Ale možná taky ne.

Vše dobře dopadlo. Neztratila jsem ji. Myslím tím NADĚJI. Protože naděje přece umírá poslední (řekla bych, že dokonce přežije i nás).

Samozřejmě tímto směřuji jenom k jedné jediné věci, kterou mám na srdci a mám potřebu ji sdělit.

Neztrácejte hlavu ve chvílích, kdy se vám to zdá jako jediná možnost. Nevzdávejte se. Jen se kolem sebe pořádně rozhlídněte. Třeba i dvakrát. Nikdy nevíte, co vás kde cvrnkne do nosu, kdo vám kdy pomůže, kde se objeví nějaké znamení. Ať už je od Boha, od Anděla Strážného a nebo třeba výplodem vaší fantazie.

Věřte.

Věřte sami v sebe, v lepší zítřky a v to, že vždy najdete ten správný směr.

Ony jsou totiž šipky všude kolem nás, jen je třeba mít oči otevřené.
 


Komentáře

1 Argonna Argonna | Web | 3. dubna 2013 v 21:13 | Reagovat

Dobre sa mi to citalo, konecne nejaky dlhsi a hlavne skvele napisany clanok na TT :)

2 veto veto | Web | 4. dubna 2013 v 10:05 | Reagovat

Děkuji pěkně, mě se tento komentář taky moc hezky četl :)

3 lili lili | 4. dubna 2013 v 14:58 | Reagovat

Moc pěkný blog!

Klikni na http://www.kupi.cz/?u=ahbh2 a registruj se. Sbírej body a pak to vyměň za poukázky do Tesca. Opravdu to funguje :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama