Konec všech depresí

9. března 2013 v 11:00 | V. |  Na téma
Rozjímám nad hrnekm čaje,
chybí mi a nevím, co to může být.
Snad kousek pekla, kousek ráje,
snad plně vnímat, či naplno snít.

Slza stéká po mé tváři,
já bezduše ležím a koukám vpřed.
S kaluží slz na polštáři,
proklínám tě, žes mě kdy sved.

Smutno je mi, nespím, mlčím.
Trudomyslnost - má alternace,
kterou se nyní býti učím,
velmi těžce, velmi křivolace.

Nic nedává smysl, stále se ptám proč.
Jak vábila bych tě do snu svého,
jak říkala bych, buď smělý a vkroč.
Jak brala bych tě teď spíše nesmělého.

Byla jsem hloupá, nejspíš stále jsem.
Já nedokážu bojovat, jen tak namířit a pálit.
Já nedokážu nyní to, co ty jediným pohledem.
Odzbrojit, odpustit, vína si nalít.

Čí je to vina, snad má, že tu jen tak sedím a naříkám?
Já to dovolila a ty stal ses jednoduše mou nekonečnou obsesí.
Věřím ale, že jednou přijde čas, kdy trest svůj si odpykám,
kdy konec bude všech nezdarů, kdy konec bude všech depresí.
 


Komentáře

1 demence-mucq demence-mucq | E-mail | Web | 9. března 2013 v 11:51 | Reagovat

krásný blog. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama