III.

23. března 2013 v 2:51 | V.
Musím se přiznat, že nelituji. Nelituji ani jednoho okamžiku, který v mém životě nastal. Nelituji jediného skutku, kterého jsem byla schopná a který jsem učinila. Nelituji jediné osoby, která se se mnou zapletla a trpěla, stejně tak nelituji osoby, které se se mnou zapletly a následně jsem trpěla já. Všechno má svá pro a proti a nic není hodné zatracení. Dokonce ani zlý a bezcitný člověk, protože bez takového by nikdo nevěděl, že na světě existují i ti dobří, kteří dokážou milovat.


Já jsem vlastně tak nějak obojí. Dokážu necítit a dokážu být nekonečně citlivá. Poprvé jsem se naučila necítit v den mých šestnáctých narozenin. Byla jsem bezhlavě zamilovaná a odmala zvyklá mít vše, na co pomyslím. Měla jsem přítele, kterého jsem si pro sebe sobecky ukořistila. Byla jsem mladá, naivní, láskyplná, byla jsem vlastně ještě naprosto nevinné dítě, které nebylo ani v nejmenším připraveno stát se ženou se vším všudy. Snad jsem i měla myšlenky v tomto směru, ale u těch to i zůstalo. Tehdy jsem bohužel ještě nechápala, jaký svět může být. A nebo ne, to jsem řekla špatně. Chudák svět za to nemůže, to my lidi z něj děláme to, co dnes ve skutečnosti je. Zkrátka a dobře mi velmi ublížil tím, že mi neřekl ani půl slova a válel se v posteli s nějakou courou a dva roky starší, než jsem toho času byla já. Bylo ji osmnáct. Sakra. Tolik roků. Byla už dospělá. Nemohla jsem se s ní ani v nejmenším měřit. Jak já je oba tehdy nenáviděla. Vzpomínám si na to dodnes. Proplakala jsem nesčetně nocí a nesčetně dní.

Když jsem ho potkala po půl roce, šli jsme se spolu projít někam bokem od civilizace. Věděla jsem, že ze mne celou dobu nespustil oči. Vím, že jsem se mu líbila. Navíc jsem v jeho očích byla kořist. Kořist, kterou stále ještě neulovil. Byl to lovec na první pohled. Věděl co chce a nebyl zvyklý, že to nedostane, tak jako já.

Sedli jsme si do trávy a já věděla, že se něco zásadního musí stát, že už se konečně musí prolomit ledy mezi námi dvěma. Buď všechno, nebo nic. Byla jsem mladá a nezkušená, ale i tak jsem drze převzala iniciativu a začala jej líbat. Neznala jsem odmítnutí z jeho strany a dodnes si jej neumím představit. Od žádné ženy. A že jich nebylo málo.

Poté se odtáhl, začal mne hladit a šeptal: "Víš, já bych nechtěl vztah. Chtěl bych, aby to bylo hezké i bez nějakých větších závazků. Jsi na mě ještě moc mladá.". Zapomněla jsem zmínit, že tomu pacholkovi bylo tehdy také osmnáct let a tudíž neměl nejmenší právo mi tohle vykládat, ne v takovou chvíli. Měla jsem chuť ho roztrhnout jako hada, ale moje soudnost mi to nedovolila. Hrdě jsem se zvedla, se svou jemnou grácií jsem mu řekla, že je hajzl a odkráčela pyšným krokem po cestě, odkud jsme přišli. Chtěla jsem mu jednu vrazit a začít po něm šíleně řvát, brečet a kopat kolem sebe, rvát si vlasy a házet po něm každou věc, která by se mi dostala do rukou. Ale zvládla jsem to. Ovšem ta jizva - ta obrovitánská jizva na mém srdci, která se nikdy nezahojí. To on je impulsem číslo dvě k mé zkaženosti. Vzal mi iluze, vzal mi růžové brýle, vzal mi naději a pohádky, vzal mi dětskou nevinnost a posunul ji do epizody, díky které jsem tam, kde jsem.

Je to má vina. Nikdy jsem se mu neměla vrhnout do jeho zkažené náruče. Sama jsem se nakazila a stala jsem se jednou z nich. Jsem mučitelka a vy jste mučedníci. Vy všichni z mého nakaženého okolí. Neumím si představit horší nákazu, než tu, kterou bych vás mohla obdařit já. Jsem opravdu jedovatá mrcha. Jsem taková, jak mě vykreslují blízcí i vzdálení. Jsem taková, jakou se sama vykresluji, ba i horší, jelikož se nestydím to dát veřejně najevo.

Jsem silná osobnost a v podstatě mě nic nezlomí. Ne s mými životními zkušenostmi, ne s mou tvrdohlavostí, odhodlaností a chutí bojovat do naprostého vyčerpání, ne s elánem, s jakým procházím peklem i rájem. Jsem vykřičník mezi tečkami a nelze si mne nevšimnout. Všude zářím, všude vyčnívám. Neříkám, že v dobrém slova smyslu. Ano, jsem to já. Egocentrická potvora, která zamíchá s kartami, jak se jí zamane, která jde přes kaluže krve, když musí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama