Cestou mým vlakem

20. března 2013 v 21:47 | V. |  Na téma
Je středa 4. listopadu 1992. A já slyším ten monotónní hlas, jak praví: Vlak života přijíždí k nástupišti 4 na druhou kolej. A opravdu. Přesně v 9:30 nastupuju do mě prozatím neznámého vozu. Asi jsem prostě chtěla poznat něco nového, než jen rozjímání u maminky v bříšku. Ne že by mě to kopání a hovění si bez sebemenší námahy nebavilo, ale už to prostě potřebovalo změnu.


Nutno podotknout, že jsem již projela několik málo zastávek a viděla jsem několik krás svého světa, které jsem sledovala za jízdy z okna.

Poslední dobou se mi zdá, že vlak jede stále rychleji a nejsem sama, kdo má stejný pocit. S každou povinností navíc se řítím větší a větší rychlostí. S každým novým koníčkem a zálibou mi cesta ubíhá a já se nestačím divit, kudy ty hodiny mé cesty unikají - možná mezi prsty? Snad ne.

Každou chvilku pohlížejíc z okna mám v paměti a ani jedné nelituji - všechny jsou naplno prožité, všechny jsou takové, jaké zřejmě měly být.

Člověk by neměl litovat. Z každé zkušenosti a každého obrázku minulosti se dá vzít něco, co nám bude ku prospěchu.

Každý řídíme svůj vlak, každý pohlížíme na okolí svýma očima. Ano, jsou lidé, kteří nám možná mohou měnit výhybky a házet klacky pod kola, ale my máme přece obrovský a robustní vlak a nic jej nezastaví!

Líbí se mi, že je jen na mě, na které zastávce zastavím a jak dlouho se zdržím. Líbí se mi, že si mohu vybírat cestující a také to, kdy nastoupí a vystoupí.

Jistě, do určité doby mi strojvedoucí dělali rodiče a já se jen tiše vezla v kupéčku. Musím říci, že to bylo daleko příjemnější. Žádné starosti se sledováním značek a semaforů, žádná zodpovědnost za možné komplikace a nehody.

Teď je všechno jinak, ale ani této epizodě své cesty nemohu upřít jisté kouzlo. Myslím, že je třeba si užít každého kousku cesty vlaku, který se nedá zastavit a nebo dokonce otočit a vrátit zpět.

Jedu vpřed a hodlám zastavit až ve chvíli, kdy prostě nebudu moct dál a další zastávky již nebudou mít smysl. Zastavím až ve chvíli, kdy pro můj vlak nebude na kolejích místo. A že se o něj budu do poslední chvíle rvát!
 


Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 21. března 2013 v 6:34 | Reagovat

Pekne. Trochu melancholicky zaver, ale je to tak, nic sa neda robit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama