Jsem intrikánka a ...

26. února 2013 v 23:43 | V. |  Jak to běží
... v neposlední řadě i fotokopírka materiálů ze školy a také ta, co si na sebe ušila bič! V poslední době jsem zanedbávala tuto rubriku, protože jsem se věnovala více zosobnění mých stránek a doděláváním určitých detailů, které rozhodně nejsou u konce.


Rozhodla jsem se chystat jistý miniprojekt jménem ZPOVĚĎ. Vlastně ještě nevím, zda je to finální název, ale prozatím tomu říkejme takto.

Ovšem tomuto rozhodnutí předchází jaksi několik dní práce a ležení v knížkách, které jsem si nedávno pořídila. Udělala jsem si megaradost - miluju nekonečné procházky v knihkupectví, pokud si něco i odnesu. Tentokrát to byly čtyři kousky nezbytné pro pokračování mého snu.

Jde jak o insiparci, tak o nauku. Myslím, že když se to spojí dohromady, mohlo by z toho vzniknout něco alespoň ucházejícího, ale raději nebudu předbíhat.

Rychle odbydu i tu část o fotokopírce. Rozhodla jsem se chodit na přednášky - na ty, co mi něco dají, tudíž jen na dvě. Já vím, nejsem zrovna vzorový příklad studenta, ale co.
Jsem maniak na psaní rukou, i když se občas cítím trochu divně, když jsem na IT oboru a všichni kolem mě ťukaj do PC. Ale jakmile se kreslí desítky grafů a různé matematické operace, přijde na řadu: Prosíím, mohla bys mi to vyfotit a poslat?
Jistě, že mohla.
Asi zavedu systém tzv. dvou žolíků.
Každý bude mít dvakrát možnost mě poprosit o zaslání materiálů a DOST! A až na tom budu finančně hodně bídně, začnu žolíky prodávat!
No dobře, to je vtip. Ale člověk nikdy neví, kdy se ocitne na pokraji chudoby.

Nic pro fanatické filantropy, kteří by se rozdali a všem by všechno poslali a nic za to nechtěli! Ale vždyť já přece taky nejsem tak zlá, jak se může na první pohled zdát. (A nebo kecám?)

Konečně k té intrikánce. Koho by sakra bavilo prokousávat se tak dlouhým textem, kde se bez okolků vykecávám o svém každodenním nudném životě?

Intrikaření mě odjakživa bavilo, vzlášť když mám k tomu povolenku! Jupí, to bylo radosti. S kamarádkou jsme vymýšlely, jak bychom docílily toho, aby za ní přišel můj kamarád a její teď už přítel a dal jí pusu.
To bylo radosti, když jsem tohle zase zažívala. Za posledních několik let jsem k takovému řešení s kamarádkou neměla vůbec možnost, protože jsem nikoho tak blízkého z řad dívek neměla.

To hlavou lítal nápad za nápadem, návrh za návrhem a intrika za intrikou. Korunu jsem tomu nasadila, když nás zahlédl, jak si povídáme a blížil se k nám.
Nevěděla jsem, co dělat a tak jsem ze sebe rychle vyblekotala, že si musím jít okamžitě sednout, protože se mi udělalo zle, ovšem spiklenecky jsem se u toho řehnila - fakt nenápadné. Kamarádka byla ráda, ale to jsem ještě nevěděla, že to bude mít 'fatální' následky.

On totiž ten pan X tak nějak z toho chování vyvodil, že vím víc, než bych měla vědět. Divím se, že mu to za těch okolností došlo - a ne, nemyslím si, že každý chlap/kluk/muž je absolutně apatický a natolik zabedněný, aby mu to nedocvaklo.

Potom jsem mu vše vysvětlila. Samozřejmě s jemným nádechem tajemnosti. A vše je jak má být. Jak jsem říkala, už jsou spolu a k puse došlo, i když se musím přiznat, že jsem tomu z počátku nevěřila. Teď už ale vím, že věřit můžu.

Takže tímto přeji kamarádce štěstí a pevné nervy.
 


Komentáře

1 Grace Grace | Web | 27. února 2013 v 18:38 | Reagovat

Hlabné je, že ti plán vyšiel. Môžeš robiť dohadzovačku 8-)

2 veto veto | Web | 27. února 2013 v 19:35 | Reagovat

Jednou stačilo :) příště by to nemuselo vyjít :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama