Vrchol zkouškového

29. ledna 2013 v 0:23 | V. |  Jak to běží
Další z příjemných věcí tohoto roku. Zkouškové období zdá se býti pomalu zažehnáno. Nesmím říkat hop, dokud nepřeskočím. Ale je třeba si věřit a tak si pro sebe směle mumlám, že to prostě zvládnu! Čeká mě poslední zkouška. Tato derniéra (doufejme) se bude konat 4. 2. a tento den bude opravdu výjimečným dnem.


Bude výjimečný, protože jsem to prostě řekla! Budu mít po zkoušce a jakmile se vyřítím z učebny, budu se hrabat ve své snad bezedné kabelce a hledat ve spěchu telefon. Jako bych to viděla. Vlastně nebudu mít kam spěchat, ale jak se znám, budu chtít co nejrychleji vypadnout z fakulty - ta budova mě jednoduše děsí.

Pokud mi bude přát štěstí a telefon přeci jen najdu, okamžitě vytočím kamarádovo číslo a pochlubím se, jak jsem to pěkně zvládla. Mimo to nadhodím, že bychom mohli posbírat všechny dobré lidi, zajít na hokej a udělat si soukromou párty na bytě.

Ta vánoční se totiž perfektně vydařila - domácí svařáček, příjemná hudba, pár skvělých lidí a spousta úsměvů (Co víc si přát?).

No jak znám kamaráda, námitky mít rozhodně nebude. Když přihodím do placu, že vezmu spoustu jídla a udělám jim své geniální jednohubky, to už tuplem neodmítne. A tak se zase budu promenádovat v kuchyni, zatímco ostatní se budou bavit v obýváku, ale určitě to bude stát za to, jako vždycky.

Je úsměvné pozorovat čtyři jakž takž dospělé chlapy, jak se snaží bydlet. Ano, snaží. Na dveřích od koupelny by měli mít napsáno Nepovolaným vstup zakázán! a ještě každého zvlášť upozornit, že ho uvnitř nečeká nic dobrého. Ale tak, jsem pořád ještě tolerantní, protože mám dva starší bratry a vím, jak to s čistotou koupelny chodí.

Rozhodně uspořádáme i akci Jarní úklid a vrhneme se na tu příšerku, která špiní jejich koupelnu, všemi možnými zbraněmi. Pak si dáme jako vždy nohy na stůl, vínko do skleniček a úsměv na tvář.

Jsou to mí moc dobří kamarádi ze střední a na výšce mi chybí. Chybí mi takové to blízké pouto. Berou mě pomalu jako sestru a nedají na mě dopustit. A toho já si velmi cením.

Víte, oni kluci, jsou v tomhle strašně jednodušší. Stačí je dobře nakrmit, pochválit, pobavit se o hokeji, o holkách a nemluvit několik hodin v kuse - prostě umět být potichu - a hned jsou spokojení. Odpočinu si s nimi od řečí typu Ty máš nový svetr? Kdes ho koupila? Jaký máš odstín rtěnky? Půjdeš se mnou na záchod? Vidělas tu holku? Co to má proboha za svetr? .. však to určitě všichni znáte.

Možná, že když těm svým chlapům vyprávím, jaký jsem měla den, koukají mi u toho na prsa, ale aspoň u toho mlčí a poslouchají Mrkající

Je možné, že si říkáte, proč tu ta holka mele o výjimečnosti, vždyť se nic tak převratného neděje. Ale nemáte pravdu. Děje a moc! Miluji své kamarády a dala bych za ně všechno. Bez nich bych byla na světě sama, když jsem daleko od rodiny. A proto každý den strávený s nimi je pro mě opravdu výjimečný!
 


Komentáře

1 Aailyyn Aailyyn | Web | 29. ledna 2013 v 9:46 | Reagovat

Do holčičího světa sice patří rtěnky, kabelky, vražedně vysoké podpatky a pátý prakticky stejný svetr totožné barvy, ale kluci to mají stejně. Klukům zase až do dospělého věku zůstává schopnost nadchnout se pro playstation, sbírku angličáků nebo jinou podobně neužitečnou věc. :-) To první sice vypadá dospěleji a muže od puberty až do důchodu to okouzluje, ale je to to samé. :-)

2 veto veto | 29. ledna 2013 v 9:54 | Reagovat

To je pravda, ale vzhledem k tomu, že jsem doma jediná holka a ještě nejmladší, našla jsem si k tomu taky svůj vztah :) takže mě to nijak neobtěžuje (stejně jako dívčí řeči - občas je třeba to probrat).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama