Navždy nejlepší přátelé

29. ledna 2013 v 15:03 | V. |  Na téma
Bylo mi tehdy 5, když jsem tu kouzelnou hračku dostala. Měl oči jako korálky, károvanou vestičku s kravatou a obrovské uši - byl to prostě frajer na první pohled. Zkoumavě jsem si ho prohlížela a poté si s ním přejela po tváři. Byl neuvěřitelně hebký a v očích měl zvláštní výraz.


Jistě, byl to jen plyšový medvěd - ale výraz měl. Takový ten tak a teď tě budu kontrolovat a hlídat na každém kroku. Prve jsem z něho měla strach. Ano, strach. Nevěřila jsem mu ani nos mezi jeho korálkovýma očima. A tak seděl celý čas na poličce a koukal, jak si hraju s jinými hračkami.

Později jsem se na něj zadívala. Bylo mi ho líto, když tam seděl tak sám. Ještě jsem byla vůči němu dost nedůvěřivá a tak jsem ho posadila vedle sebe a mohl se jen koukat, jak si hraju.

Postupem času se z nás ale stávali čím dál lepší přátelé. Dokonce jsem si místo panenky barbie hrála přímo s mým malým medvědem. Brala jsem ho s sebou všude. Do auta, do postele, na výlety. Brávala jsem ho i na naučné stezky po naší zahradě.

Bavilo mě, že toho někdo ví méně než já, protože v mém věku to byl málokdo. A tak jsem měla radost, že konečně mohu někoho komandovat a poučovat, jako to dělali mí rodiče. Ale nebylo to jen výchovné poučování..

Často jsem sedávala taťkovi na klíně a on mi vyprávěl o Trojském koni. Milovala jsem tu 'pohádku'. Znala jsem ji nazpaměť, ale stejně mě nikdy neomrzelo si to poslechnout. Stejně tak jsem si pokládala na klín svého medvídka a povídala mu o všem možném.

Starala jsem se o něj jako o vlastního a pokaždé jsem mu vyčítala, jaktože neroste, když já ano! Teď už mu bohužel nemám co vyčítat. Od 14 let nerostu.. :)

Ale co se týče mého vztahu k méďovi, nezměnilo se absolutně nic. Bydlí se mnou na bytě ve městě, kam chodím do školy a občas, když mám něco na srdci, si ho posadím k sobě a vyprávím mu, stejně jako poslední dva dny vyprávím na svém blogu.

A věřte nebo ne, on mě poslouchá ;)
 


Komentáře

1 Bay Maceas Bay Maceas | Web | 29. ledna 2013 v 15:22 | Reagovat

To je krásne, mať taký vzťah k méďovi. :)

2 Náhodář Náhodář | Web | 29. ledna 2013 v 15:33 | Reagovat

Po velmi dlouhé době něco, co má hlavu a patu. Medvídci nás prostě budou provázet celým životem:) Pěkně napsané!

3 veto veto | 29. ledna 2013 v 15:40 | Reagovat

Děkuji Vám pěkně :)

4 Kejt Kejt | Web | 29. ledna 2013 v 15:46 | Reagovat

Krásné, hrozně se mi líbí, jak jsi to téma zpracovala :)

5 David David | 28. února 2013 v 20:00 | Reagovat

Je hrozný, jak se člověk upíná na věci. Bavím se i s autem jako, kdyby mělo duši :) ale možná, že má. S těžkým srdcem vždy vyhazuji něco, s čím jsem něco zažil. Možná proto, že s věcmi pomalu odchází i ty vzpomínky...

Mimochodem, pobavil mě 5. odstavec, víš proč? :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama