Dvě sta

29. ledna 2013 v 13:42 | V. |  Jak to běží
Dnešní ráno se jevilo jako každé jiné. Obvykle vstanu a má první cesta vede do koupelny, pochválím se, jak mi to zase jednou sluší ;) a štráduju si to přímo do kuchyně - přesněji řečeno do ledničky. Rozmýšlím se relativně dlouhou dobu a stejně si vyberu to, co jsem viděla jako první. Pomalým tempem se přesunu ke stolu a v klidu baštím. Jenže přichází moje drahá maminka se svým nápadem..


Chtěla se projet do města, protože potřebovala na poštu a nakoupit nějakou baštu pro hafany. To jsme ovšem netušily, že nám tento výlet přinese dva důležité poznatky.

Bydlíme 600 metrů nad mořem a tak tady máme sněhu opravdu požehnaně. Mamka se bojí v takových podmínkách řídit, takže to jako obyčejně zbylo zase na mě. Ale velmi pomalým tempem by se to mělo dát pěkně zvládnout. To jsem ovšem ještě nevěděla jednu podstatnou věc a to, že páni silničáři se na tu naši ubohou vesničku zase pěkně vykašlali.

Nejen, že cesty jsou zledovatělé a neposypané, ale ještě nám kamarád vítr rozfoukal po celé cestě včerejší napadaný prašan. No paráda! Ještě, že jsme si vzali jeepa. Ale i tak to šlo projet velmi těžko.

Poznatek číslo 1: Dneska nemám šanci se dostat nikam dál, než do nejbližšího města.
Takže pevně doufám, že se někam dál dostanu zítra, protože potřebuji svou ctěnou osobu dotlačit chtě nechtě na zkoušku.

Když jsme se (skoro celou cestu na dvojku) dobelhaly s mamkou do města, nakoupily jsme, co jsme potřebovaly a šly směrem k poště. To by ale nebyla moje drahá maminečka, kdyby se nezastavila u každé výlohy a nechtěla vejít do každého obchodu.

Začalo to drogerií, květinářstvím, cukrárnou, pekárnou, obchodem se spodním prádlem, obchodem s peřinami a povlečením ale POZOR, končilo to ve zlatnictví! Většinou jsem jen bezduchým krokem následovala toho rodičovského generála, ale ve zlatnictví jsem zpozorněla. Nastražila jsem oči, uši a celkově zbystřila všechny smysly.

Zapomněla jsem zmínit, že jsem naprostý maniak co se týče náušnic.

Mamka se na mě podívala a mrkla na mě. Tak si přece něco vyber slyším v zápětí. Koukala jsem na ni jako vyjevená a pořád jsem nevěděla, o co jde.

Zanedlouho se mi dostalo jednoduchého vysvětlení: vždyť máš za chvíli svátek a zase mi odjedeš do školy a dlouho tě neuvidím. Ano, dva a půl týdne je u nás jako celá věčnost. Samozřejmě jsem si nechtěla vybrat nějaké zlaté náušnice s malým diamantem. Mně udělají radost i barevné kostičky za 30 korun. Ale uviděla jsem tam náderné náušničky z bižuterie, velké asi 2 cm. Samozřejmě jsem se hned zamilovala a nebylo už dál co řešit.

Odešla jsem s úsměvem a ten mi zůstal ještě doteď. Někdy stačí opravdu málo.

Po přijezdu domů jsem ihned vletěla do své královské komnaty, otevřela šuplík v toaletním stolku, který je přímo určený pro moje drahé poklady. Pokaždé, když přibyde nový pár, všechny si je pečlivě přepočítám. A tímto se dostáváme k poznatku číslo dvě.

Poznatek číslo 2: Ano, opravdu jsem napočítala přesně 200 párů náušnic a ano, opravdu jsem náušnicový maniak.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama