Leden 2013

Milá blogerko, milý blogere...

31. ledna 2013 v 14:59 | V. |  Povídám, poslouchej
Přeji Vám krásné čtvrteční odpoledne. V tomto článku bych se chtěla věnovat blogu.cz, přesněji Tématu týdne. Chtěla bych vyjádřit spoustu svých pocitů ohledně tohoto nápadu. Snad se najde pár z Vás, kteří budou souhlasit.

POZOR, jedu!

30. ledna 2013 v 16:20 | V. |  Jak to běží
Tak jo. Je tady. Středa. Den, kdy se přesouvám na svůj studentský byt a zavřu se tam až do neděle. Achjo, nechce se mi do učení nezapamatovatelných definic. Ale co, je ráno a já se hodlám vydat do světa IKEA dovybavit své nové komnaty.

Počtvrté, popáté, posté...

29. ledna 2013 v 16:31 | V. |  Jak to běží
Počítáte dobře. Dnes můj už čtvrtý článek. A to ještě nikdo nemůže zaručit, že je to pro dnešek všechno. To je tak, když někdo studuje na vysoké. Na všechno je spousta času, resp. hlavně na hlouposti aneb učení až na druhém místě.

Navždy nejlepší přátelé

29. ledna 2013 v 15:03 | V. |  Na téma
Bylo mi tehdy 5, když jsem tu kouzelnou hračku dostala. Měl oči jako korálky, károvanou vestičku s kravatou a obrovské uši - byl to prostě frajer na první pohled. Zkoumavě jsem si ho prohlížela a poté si s ním přejela po tváři. Byl neuvěřitelně hebký a v očích měl zvláštní výraz.

Dvě sta

29. ledna 2013 v 13:42 | V. |  Jak to běží
Dnešní ráno se jevilo jako každé jiné. Obvykle vstanu a má první cesta vede do koupelny, pochválím se, jak mi to zase jednou sluší ;) a štráduju si to přímo do kuchyně - přesněji řečeno do ledničky. Rozmýšlím se relativně dlouhou dobu a stejně si vyberu to, co jsem viděla jako první. Pomalým tempem se přesunu ke stolu a v klidu baštím. Jenže přichází moje drahá maminka se svým nápadem..

Vrchol zkouškového

29. ledna 2013 v 0:23 | V. |  Jak to běží
Další z příjemných věcí tohoto roku. Zkouškové období zdá se býti pomalu zažehnáno. Nesmím říkat hop, dokud nepřeskočím. Ale je třeba si věřit a tak si pro sebe směle mumlám, že to prostě zvládnu! Čeká mě poslední zkouška. Tato derniéra (doufejme) se bude konat 4. 2. a tento den bude opravdu výjimečným dnem.

Já a mé druhé já

28. ledna 2013 v 14:40 | V. |  Povídám, poslouchej
Ano, už zase mám ten rozpolcený pocit. Chovat se jako potvora nebo jako nevinné a bezmocné stvoření?
Stává se mi to poslední dobou stále častěji. Neustále se nabízí otázka Být sama sebou nebo nebýt? a neustále nenacházím odpověď.

VeTo

27. ledna 2013 v 22:06 | V. |  Povídám, poslouchej
Jsem dvacetiletá studentka a odjakživa jsem měla spoustu koníčků, zájmů a představ o svém budoucím dokonalém životě. Už jako malá jsem měla vysoké cíle a chtěla jsem být učitelkou, doktorkou, právničkou, spisovatelkou, fotografkou, baletkou popř. krasobruslařkou a nejednou jsem chtěla být i hýčkanou princeznou někde v bílém zámku se spoustou věžiček. Chtěla jsem jednou poznat prince, který by přijel na bílém koni a já mu mávala z okna mé vlastní komnaty.