Nedočkavá dočkavost

10. dubna 2013 v 12:30 | V. |  Na téma
Nedočkavost je prokletí. Říkám vám to na rovinu. To pro případ, kdyby někdo z vás tu potvoru neznal. Já se s ní potýkám doslova den ode dne.
 

Rozhodnutí

6. dubna 2013 v 10:07 | V. |  Jak to běží
Ve středu jsem vstala v 6 ráno. Nutno podotknout, že velmi neochotně. Nevím, kdo vymyslel začátek školy už v 7 hodin. Naštěstí to teda je jen v tu středu. Přišla jsem tam po třítýdenní nemoci a nestačila jsem se divit.

Všude kolem nás

3. dubna 2013 v 19:05 | V. |  Na téma
Je zima. Nacházím se na pusté pláni, kde není ani živáčka. Je zde jen pár suchých stromů a z krajiny přímo křičí smutek a žal. Možná také osamění a beznaděj. Vlastně je to příhodná krajina a příhodné pocity v tuto dobu, kdy zima ani ve městech nehodlá stále ustoupit.
 


Bolest

29. března 2013 v 15:01 | V. |  Povídám, poslouchej
Vlastně se dnes cítím nadmíru mizerně. Sedím ve své princeznovské komnatě u bílého toaletního stolku s velkým zrcadlem. Dlouhé bílé závěsy sahající k zemi, poseté černými větvemi stromů a zpívajícími ptáčky jsou zatažené a nadnášejí se lehkým vánkem proudícím z otevřeného okna.

Výstřednost? Opravdu?

29. března 2013 v 13:53 | V. |  Na téma
Nebudu psát, jak moc jsem výstřední. Protože zkrátka nejsem. Co vlastně dneska znamená být výstřední? Není daleko tomu dnu, kdy normální se bude rovnat výstřednímu. Nebo už nastal?

IV.

23. března 2013 v 2:53 | V.
Od toho mezníku se mi změnila tvář. Ne snad její tvar. Spíše výraz ve tváři - takový tajemný, přemýšlivý, zákeřný. Pořád jsem se usmívala. Každý den. Většinu času to ovšem byla přetvářka. Byla to maska pro mé dlouholeté známé: "Dívej, usmívám se, jsem to pořád já, ta stará dobrá Tess, jakou mě znáš."

III.

23. března 2013 v 2:51 | V.
Musím se přiznat, že nelituji. Nelituji ani jednoho okamžiku, který v mém životě nastal. Nelituji jediného skutku, kterého jsem byla schopná a který jsem učinila. Nelituji jediné osoby, která se se mnou zapletla a trpěla, stejně tak nelituji osoby, které se se mnou zapletly a následně jsem trpěla já. Všechno má svá pro a proti a nic není hodné zatracení. Dokonce ani zlý a bezcitný člověk, protože bez takového by nikdo nevěděl, že na světě existují i ti dobří, kteří dokážou milovat.

Kam dál